Přátelství - 1. díl

5. dubna 2013 v 21:44 |  Mé díla
Světlo ji skrz závěsy začalo pronikat do pokoje. Pomalu otevřela oči byla rozespalá. Nechtělo se ji stávat. Ale budík, co ji řinčel u postele, oznamoval osmou hodinu. To bylo akorát, aby se nasnídala a šla pomoc tátovi.


Kočka, která ji spala vedle hlavy na polštáři si pořádně zívla a protáhla se. Přitom si vystrčila drábky. Poté provedla rání hygienu a seskočila z postele.
"Amando?" Zvolal na ni ze zdola otec. "Prosím připrav na kafe. Pan Ernand nás poctil svou naštvou." Pan Ernand? Ten nový soused? Zamumlala si pro sebe. Natáhla na sebe džíny, co měla hozené ze včerejška přes židli. Ze skříně vytáhla jedno tričko. Moc se ji nelíbilo, ale bylo jedno z těch co ji darovala matka k Vánocům. Běžela do koupelny si vyčistit alespoň zuby, aby před novým soudem nevypadala blbě, když se usměje. Vlasy sepnula do falešného culíku.
"Dobrý den pane Ernande." Podával mu ruku mezi dveřmi. "Dobrý den a děkuju. Vzal jsem sebou i svou dceru. Prý máte také jednu. Tak se alespoň seznámí. Lyra tady ještě někoho nezná." "Ach ano. To je dobrý nápad. Ona tady moc dětí není. Spíš až když začne škola, tak jezdí do blízkého města. Myslím, že Amanda bude ráda." Usmál se na Lyru. "Pojďte do kuchyně. Amanda už připravuje kávu. Dáte si že?" "Ano, velmi rád." Usedli ke stolu.
Amanda neměla ani tušení, že soused má nějakou dceru. Každopádně soused se přistěhoval před dvěma dny a ona se včera vrátila od své matky z Londýna, kde byla čtrnáct dní.
Její rodiče se rozvedly, když Amandě byly tři roky a její sestře Daisy dva. Její matka se pak přestěhovala s Daisy do Londýna zpět ke svým rodičům a našla si tam za nedlouho i přítele, kterého Amanda přímo nenávidí. A Daisy ho má ráda jen díky tomu, že jí uplácí velkými dary. Amanda bydlí s tátou v Kalifornii. Mají tady velký dům. Služebná, která uklízí domácnost, je spíše chůva a stará se o Amandu, když je otec na cestách. Bydlí s nimi už od dob, kdy se rodiče rozvedli.
"Dobrý den." Pozdravila, když přinesla šálky s kafem. "Amando, rád bych ti představil Lyru. Je o dcera našeho souseda. Myslím, že by bylo dobré, kdybys ji dnes ukázala okolí. Mohly by jste jít třeba teď do pokoje a víc se seznámit." Amanda nevěděla, co má říct. Obě na sebe hleděli upřímným pohledem. "Ahoj." Pozdravila ji Lyra." "Ahoj." Vypustila Amanda ze svých úst automaticky. Vedla ji do svého pokoje. Neměla, ale moc ráda, když ji tam někdo lezl. Přece jen to bylo její soukromí.
"Nelekej se toho nepořádku." Pronesla, když otevřela dveře. "Včera jsem přijela od mámy z Londýna a nějak jsem ještě nevybalila. Kolik ti vlastně je a odkud jste se přistěhovali? "No je mi sedmnáct a jsem původně z severní Kalifornie." "Ty dřív bydlela v Londýně?" "Ale ne. Naši se rozvedli a my zůstali s tátou zde a matka se sestrou se přestěhovali k matčiným rodičům do Londýna." "Máš moc pěkný pokoj. V mém pokoji je nastěhovaný ještě spousta krabic. Matka to dává teď vše do pořádku. Táta se rozhodl, že půjdeme sem. Abychom se alespoň představili. Myslí si, že tu najdu hned kamarády. A bude to zas tak, jak dřív. Ale já na to nespoléhám. Táta nás přestěhoval. Prý že mamka tu bude mít klid na svou práci a on také. Ale asi mu vůbec nedošlo, že tím přestěhováním statím spoustu kamarádů." "Jo to tak bývá. Rodiče sou věčně zaslepení, když jde o jejich děti. Jó, ani jsem se ti pořádně nepředstavila. Jsem Amanda. Je mi sedmnáct. Chodím teď na střední. Je několik kilometrů odsuď. Většinou je tam hodně dětí z intru, ale já to mám kousek autobusem. Ale škola začíná až za měsíc. Jinak za týden balím a odjíždím na dva týdny na zdejší tábor. Je to už tradice. A jediná možnost, jak poznat nový lidi. Pokud se ovšem nezačneš bavit s novými studenty na škole."
"Lyro pojď. Musíme matce pomoct s vybalováním. Můžeš jsem jít ještě odpoledne." Ozvalo se ze zdola. "Tak pa." Z vedla se z postele a šla dolů. "Ahoj." Rozloučila se Amanda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama