"Změny" Deprese..

24. ledna 2013 v 18:31 |  Mé díla
Mám svůj vlatní námět k tomu to článku.. a je bohužel podle skutečnosti.. tak snad podle toho pochopíte lidi, kteří tím trpí.


Jak začít? Tak asi tak.. Deprese je jedna z psychických nemocí. Člověk vůbec nevnímá své ego.. neboli postavení ve společtnosti. Nechce si připustit, že by něco uměl nebo dokázal. Pomalu se začne vstahovat do sebe. Vadí mu sabemenší křivda, kterou mu třeba jen kamarád řekne ze srandy. Nemá chuť se bavit. Jeho nálada klesne na minimum a člověk se spíš začne mračit na okolí. Nebo si začne udržovat "kamenou tvář." Nedá na sobě nic znát. Začíná řešit do důsledku všeli jaký maličkosti, které se mu stali a nebyly příjemné. Začíná si připouštět, že tady pro něj už místo není. Jako by už svůj úkol na zemi splnil a dost! Proto také je to jedna z nemocí, která umnoha lidí končí sebevraždou. nebo alespoň jejím pokusem.

A co já? jak je to vůbec se mnou? Přešla jsem na základku na druhý stupeň z vesnice do města. První týden bylo vše v pořádku. Nic se nedělo všichni se bavili se všemi. pak se to začalo dělit na skupinky. A já se nějak začala strácet. Nakonec to dopadlo tak, že jsem věčně byla sama a věnovala se svým věcem a zavírala se do sebe. Pak přišla šikana a já se ještě víc uzavírala do sebe. V šesce a v sedmičce to však tak hrozné ještě nebylo. Krom toho že jsem každý večer brečela, ž chci z té školy pryč. Ale naši na to akorád, že to nepřipadá v úvahu. Že na základku ve vedlejší vesnici jít nemohu, že tam neberou ohled na dislektiky.

V osmičce však přišel ještě věčí zlom. Táta po mě chtěl, abych už věděla střední školu kam půjdu. Ale já neměla ani páru. Krom mé vytoužené střední pedárny - obor mateřinka. Což mi nakonec zakázali, protože bych musela být na intru. Začínalo to vždy večer v pokoji po lehnutí do postele. I teď se to děje. Sotva co položím hlavu na polštář. Projede mi v hlavě, jako film celý den a co se v ňom dělo. Hlavně se v něm vytyčí ty špatné věci a já cítila, jak jsem zbytečná. Ke všemu naši na tom nebyli moc nejlím a hádali se v obýváku. Teda podle mámi si jen vyřizovali výměnu názorů.. Pochopitelně.. První, co jsem vždy zaregistrovala, že mě nemají rádi.. Naši to argumentovali všechno tím, že jsem v pubertě a v pubertě se to stává, že děti odsuzují své rodiče pro nic.. Ale já je eodsuzovala. Byla jsem jen zklamaná, že řeší spíše sestru než mě. Ano klasický příklad z puberty.
Ovšem večer, když jsem pak vzala žiletku a vedla jsem několik čar po mé ruce už to tak puberťácký nebylo. A k tomu když jsem brečela a poté se probudila v jednu ráno a nemohla spát a užíralo mě to že nemůžu spát i to jak na to jsem. Co dělám. Proč se semnou ve třídě nikdo nebaví.

Zavřela jsem se úplně do sebe. Žila jsem jen v temnotě, co ovladala můj mozek. jako nějaký robot. I když já v ní žiji pořád. Pořád si nemůžu připustit, že jsem dobrá a že něco dokážu. Víte někdo říká, že je to pubertou.. Ale když ulehnete do postole a slyšíte už jak na sebe křičí ségra a táta a pak ségra řve..(to se mimochodem dělo včera). A vám najednou dochází síly. Zacpáváte si uši, aby jste měli ticho. Štve Vás že nemůžete usnout. Začíná Vám být na zvracení. jste unavení, pálí vás oči, ale když je zavřete máte před sebou jen tu temnotu do které se vždy ponoříte.

V devítce a v osmičce jsem se s tím zkoušela poprat sama. Ale zmáhá Vás to čím dál víc.. V prváku mě má psycholožka, která si semnou už nevěděla rady a už ani nevěděla jak mi pomoc. Přemluvila, abych šla za psychiatričkou. nechtělo se mi. Ale na druhou stranu jsem ani nechtěla mít pořezané ruce. Po tom, co jsem vyplnila dva testy. Řekla mi, že trpím depresemi.

Víte, když najednou se u Vás zjistí taková nemoc.. tak si to nechávate pro sebe.. když máte angínu, tak hned říkáte měla jsem angínu nebyla jsem ve škole. Ale říct bylo mi špatně.. trpím depresemi. To zkrátka nejde. Už tak představa, co ta učitelka odpoví.. ještě k tomu studentka na zdrávce. Zajmavé je, že já si třeba dokážu dobře povídat s cizími lidmi. nedělá mi to problém. My říct, co si myslím a tak.. za to ve třídě.. to nikdy neřeknu. jelikož si říkám.. ta pani.. mě víckrát neuvidí.. nezná mě. Ale co ti spolužáci.. ty ano.. A už to začíná šrotovat v hlavě.. a já místo toho abych se bavila.. tak si maluju nebo koukám do zdi před sebe.

Deprese Vám značně.. ovlivní život.. na druhou stranu exustují prášky, které Vám dokáží pomoct..
Říkám si, že se mi nic vlastně neděje. nemám žádný těžký úraz. V životě jsem si žádným těžkým obdobím neprošla... to že by se mě týkal rozvod rodičů.. nikdy nic takového nebylo.. tak proč já? Vždyť se mi nic neděje.. A přesto na sebe pohlížím úplně z jiné stránky. Ona se nic neděje a přesto myslíte na to, jak zmizet ze světa.. proč to tak je.. ?

Připadá Vám, že lidé o Vás nestojí, že Vás nemají rádi.. Ale oni Vás mají rádi.. jen Vás poznali s kameným nebo smutným obličejem.. a radši by se bavili s někým, veselým. Ta prázdnota nebo-li "černá temnota" je jedno z nejhorčích věcí co existuje. A dokuď Vám s tím nikdo opravdu nepomůže.. tak se toho nezbavíte.. A nejde pomoc tím jen že vám nikdo řekne, aby jste se začala bavit.. To je stejné jako kdyby nikdo měl zlomenou ruku a Vy by jste mu řekli, tak si ty kosti dej k sobě..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 24. ledna 2013 v 18:37 | Reagovat

tak dlouze psat o depresi ... :)

2 ravicu ravicu | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 18:55 | Reagovat

Přesně vím, o čem píšeš. Držím ti palce!

3 pukina pukina | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 19:28 | Reagovat

Je super, že sis to sama uvědomila a přiznala a začala to řešit - to je to nejlepší, co jsi mohla udělat:)

4 Jenny Jenny | Web | 25. ledna 2013 v 16:06 | Reagovat

něco podbnýho zažívám :/ je mi líto, co se ti stalo v tý sedmičce a jak vidim, tak to tehdy začalo.... já také navštěvovala psychologa, ale moc mi nepomohli a tak sem musela k psychiatrovi :)

5 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 28. ledna 2013 v 19:11 | Reagovat

Tím psychologem míníš mou mámu?
Jinak, já depresemi nikdy netrpěla. Díkybohu. Vím, v čem jsem dobrá, a neznamená to, že jsem namyšlená.

6 Katherin Katherin | Web | 29. ledna 2013 v 18:03 | Reagovat

[5]: já vím :-) Máš vyšši sebevědomí než já :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama