Sen, který se neměl zdát… (soutěžní slohovka)

10. ledna 2013 v 19:56 |  Deníček <3
Ahoj.. tak tady je ta slíbená slohová práce, kterou jsem dala do liteární soutěže v naší škole. Holčina ze třídy to četla dvakrát a moc se ji to líbilo.. tak snad i vám.. a hlavně porotě (i když tou si nejsem moc jistá :-/)...


Seděla na kamenném stole. Dívala se na rybník, jehož hladina byla pokryta hustou mlhou. Jako kdyby se oblaky houpaly na vodních vlnkách. Záře z pouličních lamp se rozpínala v mlze. Zvon v kapličce se dal do pohybu a ohlásil desátou hodinu.


Nemluvila. Jen naslouchala přírodě. Slyšela kachny, které se čvachtaly na vodě. Štěkající psi na vesnici. Čím dál víc si uvědomovala, že nic nemusí říkat, stačí jen naslouchat a dostane odpověď. Podrbala psa na břiše. Měl to moc rád. Rozvalil se na kamenném stole a nechal se drbat. Vůbec se jí nechtělo domů. "Co tam? Poslouchat hádky rodičů? Vlastně ne rodičů, ale mámy a jejího přítele."


Amélii bylo deset let, když od nich táta odešel. Nikdy už ho neviděla a mamka s ní o něm mluvit nechce. Po roce si našla přítele a teď má Amélie čtyřletou sestru Veroniku. Na náhradního otce si však moc nezvykla. Než se Veronika narodila, byl lepší. Zajímal se o ni. Tedy alespoň trošku. Ale teď? Když s ním nepromluví, tak si jí vůbec nevšimne!


"Pojď! Už půjdeme domů." Otočila se na psa a seskočila z kamenného stolu. Benjamin, sedmiletý chrt, ji následoval. Poté se však rozběhl k vodě. Amélii vytrhl vodítko z ruky. Málem ji při tom povalil na zem. Snažila se ho odtrhnout od vody, aby ji už nepil. Ale nedal si říct. Měl větší sílu, než ona. I když byl štíhlý jako tyčka.


"Ahoj." Uvítala matku v kuchyni, když se vrátila zpět. Byla dost unavená. Neměla zrovna jednoduchý den. Ve škole to nebylo nic moc. Ostatně jako vždy. Spíš než aby se zapojovala do rozhovorů, poslouchala, co se kolem děje. Nebavilo ji mluvit se spolužačkami o seriálu, který běží v televizi. Skoro vůbec na televizi nekouká. A bavit se o nakupování věcí, to už vůbec ne. Není typ, co by chodil do obchodu vždy, když je tam sleva na nějaké zboží.. Přímo obchody nenávidí. Naštěstí se její matka o to, co se děje ve škole, nezajímá. Řeší jen, jestli je včas doma. Když si na to vzpomene, tak se koukne na známky. Ale jediné, co poté řekne, je: "Hlavně udělej maturitu." Jelikož holka bez maturity je v téhle době úplně ztracená. "Jdu se umýt a jdu do pokoje. Dobrou noc." Usmála se a unavená odkráčela do koupelny. Cestou popadla čistý ručník a pyžamo.


V pokoji měla už od rána zatažené záclony. Dvě knížky ležely u čela postele na koberci a opodál byla opřená kytara o stůl. Zítra už bude víkend.


Ležela na jedné ze dvou postelí. Byla to stará, železná, vrzající postel. Na okně byla kovová mříž. Podlaha byla částečně betonová, ve druhé polovině pokoje byla jen udusaná hlína, ve které byly vidět otisky bot. Vypadalo to, jako by byla v napůl rozbořeném, chátrajícím, starém domě.


Vstala, aby se podívala z okna, kde to vlastně je. Nemusela se ani namáhat. Z okna bylo vidět jen staré sídliště, a to za vysokým ostnatým plotem, který chrání tuto budovu. Od jedné ze stěn byly slyšet nějaké hlasy. "Kdo je tam?!" Zabušila na stěnu, ale hlas náhle utichl. Zato kroky ke dveřím do místnosti byly čím dál hlasitější. Posadila se na postel. Roztřásly se jí kolena a pomalu začínala cvakat zuby. Přelil studený pot. V zámku se dvakrát otočil klíč a dveře se otevřely.


Ve dveřích stál muž obrovský jako hora. V ruce měl misku. V ní něco, čemu se snad ani nedalo říkat polévka. Byla to spíš obarvená voda a pár kusů zeleniny. "Na!" Podal jí misku a odešel. Položila misku a rozběhla se za ním. Bušila na dveře vší silou, ale marně. Na chodbě byl slyšet jen smích. Vzápětí otočil klíčem. Pak už slyšela jen kroky vedoucí pryč.

Měla hlad a byla jí zima. Měla úplně ledové prsty na rukou. Nemohla s nimi skoro ani hýbat. Chytila oběma rukama misku, aby se trochu zahřála.


Dřív, než stačila sníst, co jí dali, někdo znova odemykal dveře. To co uviděla, jí málem vyrazilo dech. Upustila misku na zem. Zbytek jídla se vylil na podlahu. "Tati?!" "Ano, Amélie, jsem to já. Konečně tě mám tady u sebe a můžeme být zase spolu." Pomalu se k ní přibližoval.


Sedl si vedle ní a začal ji hladit po vlasech. Chytil ji kolem ramen. Jeho ruka se dotýkala jejího prsu. Otočila k němu hlavu. "Amélie, lehni si. Bude to pěkné. Bude se ti to líbit." S těmito slovy ji k té strašné věci vybízel. "Né! To nemůžeš!" Začala se bránit.


Ve skutečnosti jen sebou házela na posteli a převalovala se z jedné strany na druhou a potichu křičela: "Né!". Její matka otevřela dveře od pokoje. Amélie otevřela oči. Část polštáře měla mokrou od slz. Oči měla červené jako králík. "Je všechno v pořádku, Amélie?" "Mami, proč od nás táta odešel? Měla jsem o něm hrozný sen." "To víš, někdy je to lepší když se rodiče rozejdou. Nechtěla jsem, aby to zašlo ještě dál." "Co dál? Mami, že ten sen, kdy se mě pokouší.., že to není pravda! Kvůli tomu neodešel, že ne?" "Amélie, není jednoduché ti to vysvětlit. Nemysli na to. Bude lepší, když hezky usneš a bude se ti zdát něco pěkného." "Mami, proč to udělal? Proč?" "Holčičko, to já ti nepovím. Půjdu si lehnout. Dobrou noc." "Dobrou, mami."


Améliin otec neopustil tenkrát rodinu jen tak. Matka ho přistihla s Amélií v jejím pokoji... Matka o tom už nikdy nemluvila. Amélie si tenkrát neuvědomovala, co se vlastně stalo a proč otec náhle odešel. A po tom, co si matka našla přítele, na to zapomněla úplně.


Teď měla Amélie v očích slzy. Sen jí připomněl a zároveň poskytl vysvětlení, co se tenkrát stalo. Myslela si, že sny nemají s realitou nic společného, ale tento ji přesvědčil o opaku. Někdy nám sen může odhalit pravdu. I tu, kterou bychom nejraději o svých blízkých nevěděli.


Musela si to všechno nechat projít hlavou. Ale po chvíli zavřela oči a ponořila se znovu do spánku a snad i mnohem lepšího snu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 10. ledna 2013 v 20:26 | Reagovat

páni to je hezký :)
když jsem to četla s tí otcem, tak jsem myslela, že to není sen, ale je to hezké snad vyhraješ ;)

2 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 10. ledna 2013 v 20:33 | Reagovat

To už znám - ale jak říkám - přijde mi stejná osnova...
Zkus někdy něco jiného ;)

3 Katherin Katherin | Web | 11. ledna 2013 v 21:36 | Reagovat

[1]: děkuju :-).. jen vyhlášení je až v únoru :-/..

[2]: Já vím že to znáš.. a vím, že je to stejná osnova, ale do téhle jiná nešla jelikož to bylo daný spisovatelem, který takhle podobně psal.. a já nemohla psát něco jiného a byly tam dané tři slova, co se tam musely objevit.. Jen jsem trochu změnila konec.. proto jsem tě na to upozornila, že si to můžeš přečíst..

4 Ilma Ilma | Web | 19. ledna 2013 v 16:10 | Reagovat

Zajímavé podání. Hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama