Exokulus - 3. část

23. ledna 2013 v 18:24 |  Exzokulus
Tak pokuď se Vám přímo nevypařila druhá část z hlavy, tak je tu třetí.. :-).


"Heee pšíík!!" Melanie se otočila. Všimla si, jak se za stromem za ní něco pohnulo. "Tide už se nemusíš skrívat." Zavola Tina. Z poza stromu vyšel klučina, no alespoň z půlky klučina a z druhé kozel.. Místo chodidel měl kopítka. Přikryla si pusu rukou. Aby nebyla tolik nápadná když se mus mála. Přišlo ji to legrační. Nikdy nic takového neviděla jen ve filmech. A vždy si myslela, že nikdo takový neexistuje.. Ale opak byl pravdou.
Přešli sad na druhou stranu k řece. Za lávkou stála malá dřevěná chatrč.. nedalo se to ani přirovnat k domku nebo chatce. "Můžu se Vás pozvat dál Paní melaní?" Pronesl vážným hlasem. Melanie se usmála a pokývla hlavou na souhlas. Dáte si čaj? "Ano, moc ráda." Ve vnitř to bylo moc útulné. Na největší zdi měl vyvěšené obrásky své rodiny. V krbu mu plápolal oheň.. I když v sadu bylo léto. Za potokem vladla zima. Bylo to zajmavé. Veverka mu seděla na pohovce. Měl ji, jako svého ochránce. Měl drobnou postavu a rád se se vším podělil. Ale nedalo ji to a musela se zeptat. "Proč je tady najednou zima a na sedě je léto?" Nespustila z něj oči dokaď nezačel mluvit. "To tomu už je nejmíň dvacet let, co tu panuje zima. Jen na sedě, který nikdy nemůže král ovládnout je léto. Náš král Leport, je králem zimi. A jelikoš Královnu jara marinetu nechal uvěznit. Nikdy, tak tady nemůže být jaro, léto a podzim. Když nebude jaro, nemůže přijít ani léto."
"A už se o to nikdo pokusil?" "Mnoho se jich pokoušelo.. Ale ti, kteří to nezvládli. Byli proměněni v led. A proto se teď tak všichni bojí. Proto jsi ty tady. Abys nám pomohla." Já? Vrtalo ji hlavou... Pomoc. Vždyť já neumím pořádně ani hodit míčem na tělocviku, natož porazit krále. Říkala si pro sebe.

"Když už jsme ti to všechno řekli. Tak tady nemůžeme zůstat dlouho. Král má všude kolem své zvědy. byl by s námi ámen. Jakmile by nás tady našli." Melanie, jen tak tak stačila dopít čaj. Tina ji podala velký teplý kabát s kožichem. "Musíme k medvěnům Baboručkovým. Je to necelá míle odsuď. A oni nás už dovedou dál." Sotva co opustili chatrč a dali se na cestu. Uslyšeli z povzdálí dusot kopit a šum saní. Přidali do kroku.

Nechám Vás v napětí a zase příště :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 23. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

Připomíná mi to Narnii.
Snaž se trochu odlišit ;)
Jinak je to ale zajímavé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama